| Máme doma hyperaktivní dítě (ADHD) |
 |
 |
 |
| Napsal uživatel skolka |
| Úterý, 10 Listopad 2009 18:00 |
|
Hlavní zásady používané při práci s dětmi s LMD/ADHD 1) Vytvořit klidné, citově proteplené prostředí Dát najevo lásku k dítěti, aby vědělo, že ho máme rádi, i když někdy hodně zlobí. Netrestat dítě . Je třeba být klidný a vyrovnaný, pokud možno i ve vypjatých afektivních situacích. Nervozita se na dítě přenáší a afekt ještě zhoršuje.
2) Stanovit jasný řád Dítě by se mělo naučit, že své osobní zájmy a potřeby musí sladit, a někdy i podřídit potřebám a nárokům ostatních lidí. Mělo by si také zvyknout na pravidelný režim dne, někdy až stereotypní. Mělo by vědět, co se od něj očekává, což mu sdělíme přiměřeným a jasným způsobem. Pravidla by měla být jasně vymezena, aby dítě vědělo, kdy je překračuje, a kdy ne.
3) Další velmi důležitou výchovnou zásadou je důslednost Pravidla, která jsme si stanovili, je nutné důsledně dodržovat. Nutná je též důsledná kontrola, prováděná pokud možno nenápadným, nedirektivním, taktním způsobem.
4) Na předchozí zásadu navazuje požadavek sjednocení výchovy Důležité je sjednocení výchovného působení v rodině (otec – matka). Totéž je třeba probrat i s prarodiči a případně jinými členy rodiny, kteří na dítě působí. Neméně důležité je sjednotit výchovné postupy se školou.
5) Soustředit na kladné stránky osobnosti dítěte Je důležité objevit oblast, ve které je dítě úspěšné, a na tu se zaměřit. Umožnit mu prožít úspěch, když doposud zažívalo pouze nebo převážně neúspěchy. V případě, že je dítě úspěšné, nebo se chovalo tak, jak bychom to od něj očekávali, nešetříme pochvalou. Negativní chování spíše ignorujeme (pokud to jde), pochválíme to, co dítě udělalo správně. Je dobré se naučit spíše pracovat s odměnami a pochvalami než s tresty.
6) Důležité je usměrňování aktivity dítěte Děti s LMD bývají většinou zvýšeně aktivní, velmi pohyblivé, neklidné, plné energie. Je tedy vhodné jeho aktivitu nepotlačovat, ale nechat ji "vybít" ve chvílích, kdy to jde, případně ji využít nějakým pozitivním způsobem. Při každé vhodné chvíli je také nutné dát dítěti možnost co největšího volného pohybu, "vyběhat se, vyhrát si".
Jak ovlivňovat některé projevy v chování dítěte s LMD a) PORUCHY MOTORIKY Jak postupovat: 1) Je třeba si uvědomit, že děti s LMD, jsou-li unavené, reagují právě zvýšeným neklidem. Rozhodně se nedoporučuje dítě násilně nutit ke klidu. Naprosto nevhodné je káráni či dokonce trestání dítěte za projevy hyperaktivity, nevhodné je též dávat za příklad jiného, klidnějšího spolužáka. 2) Naopak je třeba poskytnout dítěti dostatek příležitostí k pohybovému uvolnění, a to nejenom o přestávkách, ale i v průběhu vyučovacích hodin, je-li to třeba. Je možné jej zaměstnat drobnými službami - např. smazat tabuli, sebrat sešity, zalít květiny, donést vzkaz do jiné třídy. Je-li možnost - proběhnout se, zacvičit si, o přestávce pak využít co nejvíce možnosti pohybu - zahrát si krátce pohybové hry nebo soutěže Dostatek prostoru je třeba věnovat i odpočinku, relaxaci (položit si hlavu na lavici, zavřít oči, natáhnout se na koberec, žíněnku apod.). Vhodná jsou i dechová, uvolňující cvičení. 3) Doporučuje se umožnit dítěti měnit polohu při práci, střídat častěji stoj a sed, případně klek. 4) Na ovlivnění hyperaktivity příznivě působí střídání činností (většinou v intervalu 5 -10- 15minut). Není dobré zařazovat za sebou činnosti podobného druhu. Delší práci lze i přerušit a zařadit jinou činnost, původní práci pak dokončit. 5) Využívat relaxace. Relaxujeme (s jedním i více dětmi) tehdy, pozorujeme-li na dítěti únavu, velký neklid, nesoustředěnost, pohyblivost. Někdy stačí jen chvilka uvolnění v sedě na židli s hlavou položenou na lavici, při poslechu klidné, tlumené hudby, vhodné bývá též jógové cvičení, které výrazně zklidňuje, uvolňuje, učí soustředění. Relaxace by měla být spíše kratší, dítěti příjemná. Dlouhý, případně násilně vynucovaný klid, očekávaný efekt nepřinese. 6) Hyperaktivitu můžeme také ovlivnit svým přístupem k dítěti. Když je hyperaktivní, nevěnujeme mu tolik pozornosti, jako když se zklidní. Za zklidnění je vždy zvláště pochválíme, aby si uvědomilo, že tento typ chování je správný. Drobný neklid ovlivnit zklidňujícím dotykem, očním kontaktem s dítětem. Z výše uvedených důvodů je dobře posadit žáky s touto poruchou v zasedacím pořádku tak, aby byli co nejblíže učiteli, a pokud možno ne v blízkém kontaktu s ostatními žáky. 7) Pro zklidnění dítěte je důležitý, jak již bylo řečeno, určitý pravidelný režim, řád. Neklid dítěte bývá často vyvolán nejistotou, očekáváním něčeho neznámého, co přijde, nepřehledností situace. Děti již od malička potřebují určité stereotypy, dokonce si je i samy vytvářejí, vznikají pak i určité "rituály" (např. před spaním, při oblékání). Někdy samozřejmě nelze pravidelný režim dne dodržet, ale v tom případě je vhodné dítě předem na změnu připravit, vysvětlit mu podrobně, co ho čeká, co se bude dít a co se od něj očekává. 8) Protože k poruchám motoriky u dětí s LMD nepatří jen motorický neklid, ale i poruchy jemné a hrubé motoriky a motorické koordinace, je nutné se zaměřit i na rozvoj těchto funkcí. Při těchto činnostech se vyplatí nešetřit pochvalou i za malé, dílčí úspěchy, i když výsledek činnosti ještě neodpovídá našim představám. 9) Tlumení hyperaktivity medikamentózně (léky předepisuje dětský lékař, psychiatr) se doporučuje pouze u nejtěžších případů, a to na nezbytně nutnou dobu. Po zklidnění by měla nastoupit neléková terapie. Projevy hyperaktivity můžeme ovlivnit i pomocí "pitného režimu" nejen doma, ale i ve škole (poskytnout dostatek tekutin nejen o přestávkách, ale případně i v hodině). b) PORUCHY VNÍMÁNÍ Děti s LMD trpívají také poruchami vnímání, kdy není porušen orgán (ucho, oko), ale funkce, které se při vnímání účastní (např. dítě hůře vnímá drobné rozdíly mezi obrázky, stranově obrácené tvary, hůře sluchově rozlišuje jednotlivé hlásky ve shluku souhlásek (místo kostka slyší koska, a také to tak napíše do diktátu). Cvičení zrakového vnímání-vyhledávání rozdílů na dvou zdánlivě stejných obrázcích, vyhledávání stejných obrazců z několika si podobných, vyhledávání "ukrytých" předmětů na obrázku, hledání cesty, vhodné je skládání a rozkládání obrázků z částí. Cvičení sluchového vnímání- hrajeme hry zaměřené na rozlišování zvuků- poznat předmět se zavázanýma očima podle zvuku, na sluchovou orientaci - hledání ukrytého budíku podle zvuku. Vhodný je také "slovní fotbal" - tvoření nového slova od poslední hlásky předchozího (les - seno) a jeho varianty, vymýšlení slov začínajících na určitou hlásku nebo slabiku, vyhledávání takových předmětů v okolí atp. Cvičíme také analytickosyntetickou schopnost skládání a rozkládání slov na jednotlivé hlásky, případně lokalizaci hlásky - určení jejího pořadí ve slově.
c) EMOČNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ Jak postupovat: 1) Základem je navodit ve třídě klidnou atmosféru, dítě by mělo mít jasný pocit vstřícnosti. Učitel by měl být svým způsobem chování dítěti příkladem, měl by být především klidný, vyrovnaný a trpělivý. 2) Platí také zásada za impulzivní jednání dítě netrestat, obvykle impulzivní jednání nemůže zvládnout. Spíše vyzdvihovat neimpulzivní jednání, chválit je, když se zachovalo správně. Impulzivní jednání se pak snažit spíše neverbálně usměrnit. 3) Je velmi důležité naučit se předcházet afektivnímu chování dítěte. K tomu je potřeba vysledovat situace, které často vyústí v afektivní výbuch dítěte. Tyto situace je potřeba"změkčit", tj. např. místo strohého příkazu zvolit "jemnější" výzvu, navodit příjemnější tón řeči. Někdy je vhodné odvést pozornost jiným směrem. Když je dítě afektivní, je dobré je nechat zklidnit, relaxovat, nezapojovat je do činnosti a odpoutávat od něj pozornost ostatních žáků. 4) Pokud afekt již vznikl (a není ohrožující), je lepší nechat jej proběhnout a odeznít. Dítěti pomáhá ke zklidnění často i to, že učitel dovede v této situaci zachovat klid. Opět je vhodné zklidňovat dítě jemným dotykem. Po zklidnění dítěte je velmi důležité situaci rozebrat, v klidu si popovídat. Trpělivě a opakovaně mu vysvětlovat, které způsoby chování jsou vhodné, a které ne. "Správné" chování pak podporovat, podněcovat pochvalou, odměnou, na "nesprávné" spíše nereagovat (dítě si zapamatuje to, co bylo podpořeno). Když je nutné na "nesprávné" chování zareagovat, protože přerostlo "únosnou" míru, není dobré křičet, nepřiměřeně trestat, ale opět spíše vysvětlovat. Použijeme-li trestu, měl by být odpovídající provinění, uložený ihned a pouze jeden. Někdy stačí trestem pouze pohrozit. Pokud už dítě potrestáme, vyplatí se opět důslednost. "Nezkontrolovaný", neprovedený nebo příliš rychle odpuštěný trest ztrácí pak účinnost 5) Důležité je naslouchat pocitům dítěte, mluvit s ním co nejvíce o tom, co cítí, prožívá, jak nese neúspěch a jak naopak úspěch, jak se cítilo před a po proběhlém afektu (bez mentorování), jak prožívá chování svých kamarádů (sourozenců, rodičů), proč si myslí, že se tak zachovali atp. d) PORUCHY KONCENTRACE POZORNOSTI A PAMĚTI Jak postupovat: 1) Je důležité najít pro dítě v zasedacím pořádku třídy takové místo, aby jeho pozornost byla během vyučování co nejméně odpoutávána vedlejšími, rušivými podněty (není vhodná poslední lavice, ale spíše přední, ne u okna, u nástěnky s výzdobou apod. Je lépe, když dítě sedí samo. 2) Stejně ale je nutné dohlédnout na to, aby dítě mělo na lavici jen nezbytně nutné pomůcky a nic navíc, co by odpoutávalo jeho pozornost. 3) Platí zásada: krátce, ale častěji. Také častým střídáním pracovní polohy napomůžeme připoutání pozornosti a předejdeme únavě: dlouhé sezení dítěte na židli. Pokud dítě pracuje dobře, jemného motorického neklidu není třeba si všímat. Je třeba častěji střídat různé druhy činností. 4) Pokyny je třeba opakovat několikrát a v klidu, netrestat dítě za první neuposlechnutí. Některé slovní pokyny je opět dobré převést spíše v dotykové (ukázat dítěti prstem, kam se má dívat, kde se čte atp., upravit mu polohu při sezení, psaní). Práci zadáváme dítěti po částech, krocích a častěji dítě kontrolujeme, zda se soustředí, ale nenásilně, nenápadně. Vždy zkontrolujeme, zda dítě pochopilo zadání úkolu například tím, že nám zadání zopakuje, vysvětlí. 5) Domácí úkoly zadáváme pravidelně (např. vždy v určitou dobu vyučování, určitým způsobem a v určitý den zadávat úkol z určitého předmětu). U těchto dětí vždy zkontrolujeme, zda si správně zapsaly zadání. 6) Při osvojování učiva se snažíme předcházet chybám. Na chybu nebo nesprávný postup při čtení, psaní i počítání neupozorňujeme slovy jako "chyba" nebo"zase špatně", ale třeba slovy "pozor", "opatrně". Vyhýbáme se (pokud možno) trestům typu "Napíšeš o dva příklady víc!" - výsledkem často bývá odpor dítěte k další práci. 7) Při osvojování učiva je vhodné používat co nejvíce názorných pomůcek. 8) Zařazujeme také různé hry a cvičení zaměřená na rozvoj pamětí.
Použitá literatura: Jucovičová, D., Žáčková, H.: Metody práce s dětmi s LMD Zdroj: http://www.ppp-ostrava.cz/
|
| Aktualizováno Úterý, 10 Listopad 2009 18:09 |